Není monstera jako monstera

Monstera, královna pokojovek, která zdobí zaprášené úřady i instagramové interiéry. Monstery jsou oblíbené mezi začátečníky i pokročilými pěstiteli. Valná většina z nich je velmi nenáročná na péči, ale najdou se mezi nimi i pořádné raritky, např. Monstera obliqua, která si drží první místo v nedostupnosti na trhu a také v nejvyšší ceně. V našem článku se seznámíte s těmi nejznámější druhy a představíme vám tuto fascinující pokojovku více do hloubky.

Vše o dírkách v listech

Monstera je čeleď z rodu Araceae, která zahrnuje téměř 50 druhů  pocházejících ze Střední a Jižní Ameriky. Jsou to rostliny stálezelené, kvetoucí a popínavé, které jsou schopny se za pomoci vzdušných kořenů přichytit ke kůře stromu v jejich přirozeném prostředí. Právě proto vám jakákoliv Monstera poděkuje za kokosovou nebo rašeliníkovou oporu a odmění vás většími listy s více fenestracemi (dírami). 

Více než 20 druhů Moster jsou rostliny sekundárně hemiepifytické, což znamená, že jsou v druhé části svého životního cyklu v roli epifytů – podobně jako například Bromélie nebo Orchideje žijí na cizích rostlinách. Takovou botanickou zvláštností je to, že dokud jsou rostliny tohoto typu mladé, rostou směrem od světla k tmavému místu (tomuto jevu se odborně říká negativní fototropismus), protože to může znamenat přítomnost kmenu stromu, po kterém začnou šplhat směrem za světlem (změna na pozitivní fototropismus). Čím výše se dostanou, tím výraznější fenestrace v listech se jim začínají tvořit. Díky fenestracím dovolují světlu, aby proniklo i na listy, které jsou níže a také slouží jako ochrana před utržením rostliny vlivem deště nebo větru. Když rostlina vyšplhá do dostačující výšky a její vzdušné kořeny se dostanou k půdě, ze které začnou čerpat živiny a vláhu, její původní část uhyne a rostlina žije pouze epifyticky.

8 oblíbených druhů monster

Monstera deliciosa

Monstera deliciosa je naprostá pokojovková klasika, která bývá dominantou v prostoru. Její domovinou jsou tropické pralesy Střední Ameriky, kde ji místní tropické klima dovoluje šplhat po stromech až do výšky 40 metrů! Je to stálezelená kvetoucí rostlina… moment, kvetoucí? Ano! Věděli jste, že ve vhodných podmínkách kvete a následně plodí ovoce, které je jedlé? Jeho konzumace má ale háček. Ovoce, které není zralé obsahuje krystaly šťavelanu vápenatého, které delikatesou rozhodně nejsou a byl by to pro vás pořádně bolestivý zážitek. Když je ovoce zralé, chutí připomíná mix ananasu, manga a banánu. Šťavel vápenatý se vyskytuje nejen v ovoci, ale v celé rostlině a právě proto je Monstera řazena mezi toxické pokojovky, které nejsou vhodné do domácnosti s našimi chlupatými kamarády nebo dětmi, které láká rostlinky ochutnávat. M. deliciosa má plno zajímavých kultivarů, které se pyšní panašováním všeho druhu, ale o tom někdy příště.

Monstera deliciosa var. borsigiana

Tato Monstera bývá často zaměňována s M. deliciosou, její větší sestrou a to proto, že když jsou mladé (do 4 let), jsou téměř identické, ale když rostlina dospívá, tak se u M. deliciosy začnou vytvářet vroubky v místě, kde stonek přechází v list (odborně geniculum). Geniculum slouží jako „kloub“, díky kterému se listy mohou otáčet za světlem. Listy u M. borsigiany dorostou menší velikosti než u M. deliciosy. Péče o tyto dvě krásky se nijak neliší. Dlouhá léta byly tyto dvě rostliny uváděny jako jeden druh, ale momentálně je M. borsigiana taxonomicky vedena jako varieta M. deliciosy.

Monstera Peru (Monstera karstenianum)

Monstera karstenianum, která bývá často nazývána Monstera Peru, se pyšní temně zelenými listy a zajímavou strukturou povrchu listu. Díky tmavému zbarvení listů nevyžaduje tolik světla, jako Monstery s listy světlejšími. Tato rostlina původem z Peru nevytváří typické fenestrace a nedorůstá velikých rozměrů, takže pokud doma nemáte příliš prostoru nebo světla, tato rostlinka je pro vás ideální volbou.

Monstera dubia

Monstera dubia se vzhledem a typem růstu liší od ostatních Monster. Má menší, srdčité listy, které na sebe těsně nasedají. Na listech se potkávají světle a tmavě zelené barvy s výraznou žilnatinou, která může připomínat panašování. Ke šplhání jí vyhovuje plochý povrch, třeba i kus prkna. Listy na něj střídavě přilnou jako střešní šindele. Přezdívá se jí „shingle plant“. M. dubia nepotřebuje příliš světla, což je dáno tím, že než rostlina dosáhne zralosti, dlouho šplhá po kmeni stromu v nižších vrstvách, kde ho nebývá moc. Když se jí podaří dostat do vyšších vrstev a začne se jí dostávat mnohem více slunečního záření, začnou se listy zbarvovat do sytě zelené barvy a tvoří mohutné fenestrace, které zabírají většinu listové plochy. Původní, mladé rostlině se vůbec nepodobá. V pokojových podmínkách k této proměně dochází velmi zřídka.

Monstera adansonii

Jedná se o menší Monsteru, u které fenestrace zabírají přibližně 50 % plochy listu. Není těžké ji najít a není náročná na péči. Její známý kultivar nese jméno „Monkey mask“, u kterého se listy krabatí a mají zajímavou strukturu. Čím je rostlina starší, tím více fenestrací se jí tvoří. Její péče je nenáročná a můžete ji nechat šplhat po kokosové tyči nebo ji nechat převislou směrem dolů třeba z poličky. Opět tu platí  pravidlo, že když je rostlině umožněno šplhat a přichytit se, její listy budou mnohem větší. 

Monstera acuminata

M. acuminata bývá často zaměňována s běžnější M. adansonii. Má podlouhlé listy s nepravidelně posetými fenestracemi. Listy jsou hladké, nekroutí se a mají špičatý tvar. Pokud jí dáte správnou oporu pro šplhání, poroste podobným způsobem jako M. dubia. 

Monstera obliqua

Tento kousek je opravdu pro ty nejvášnivější pěstitelské nadšence. M. obliqua je jedna z nejhůře dostupných rostlin na trhu a když se objeví, tak za astronomické ceny. Jsou pro ni charakteristické velmi výrazné a velké fenestrace na listech, které zabírají až 90 % plochy listu. Má specifické požadavky na teplotu a vzdušnou vlhkost (minimálně 85 %), takže je pro ni ideální terárium nebo skleník, kde jsou tyto podmínky ustálené. Její listy jsou tenké a rychle zasychají, pokud není zálivka a vlhkost pravidelná. Roste šnečím tempem a první roky života je téměř identická s M. adansonii. Podobá se také M. esqueleto, jejíž název napovídá, že má kostnatý vzhled.

Monstera minima (Rhaphidophtora tetrasperma)

Monstera minima není z rodu Monstera, ale jedná se o rostlinu s názvem Raphidophtora tetrasperma. Díky fenestracím vzhledově připomíná Monsteru, tak ji zde zmíníme také. Od Monster se liší typem větvení. V ideálních podmínkách roste velmi rychle, a když vám začne doslova přerůstat přes hlavu a zastřihnete ji, může se na jejím stonku vytvořit mnohem více růstových bodů, než bývá běžné u Monster. Dosáhnete tím košatější rostliny. 

Tip na závěr:

Pokud máte tu možnost a prostor, máme pro vás nevšední způsob opory pro vaši Monsteru. Při ideální vlhkosti a zálivce mohou Monstery šplhat i po stěnách pokoje nebo například dřevěné desce. Vzdušné kořeny se dokážou pevně přichytit i ke hladké omítce. Rostlina ucítí silnou oporu, takže poroste rychleji a bude vás odměňovat obrovskými listy s fenestracemi.